O mně
Je mi něco málo přes 30 a v životě jsem si prošla lecčíms. Ale kdo ne:)
O své zdraví jsem si nedělala starosti do roku 2002, kdy to se mnou začalo jít z kopce. Plíživě se dostavovaly silnější a silnější migrény, postupně mě opustila chuť k jídlu, k životu, k práci. Nesnášela jsem denní a vůbec jasnější světlo, byla jsem tak unavená, že jsem jen spala, začala jsem vypadat jako zombie. Nejedla jsem, protože co jsem snědla, to jsem (nedobrovolně) vyzvracela, začala jsem špatně vidět, přibírala jsem naváze. A pak prej že se při rakovině hubne. Ne v mém případě.
V roce 2004 už endokrinolog nevěděl, co se mnou, tak jako poslední pokus o zjištění, jestli jsem fakt nemocná, nebo zralá na psychinu s nejasnými zdravotními obtížemi, mě poslal na magnetickou rezonanci. To byste nevěřili, jak se člověku může ulevit, když to najdou. Jojo, naštěstí nezhoubný nádor mozku, tzv. adenom, který se usídlil na hypofýze.
Tak šup na operaci, vzali co se dalo a vrhli mě zpět do života. Z hypofýzy mi zbyla asi třetina, místo těch zbývajících dvou, které nádor ujedl, jsem dostala léky. Na štítnou žlázu, kortikoidy na nadledvinky, progesteron a estrogen na ženské orgány a růstový hormon, aby tělo vědělo, jak má nakládat s tuky.
No žádná sranda, ale co, člověk žije (teď už po těch letech můžu říct, že žiju, že nepřežívám). V roce 2007 mi našli ještě drobeček, který ozářili gamma paprsky, a zřejmě dodělali i tu poslední třetinu hypofýzy.
Nejsem žádný invalida, ale vedlejší účinky léků a z podstaty nemoci snížená imunita mi život příliš nezlepšují.
Abych zlepšila - alespoň nějak - svůj zdravotní stav po operacích, pořád jsem hledala fyzické i duchovní cesty, jak se dobrat k uspokojivému výsledku. Chápu, nemám důležitý orgán v těle, ale to neznamená, že nemůžu žít kvalitně.
Co všechno jsem v životě vyzkoušela, to uvádím v sekci Možnosti léčby. Většina se bude vztahovat k současnému problému - parazitům, část bude věnována mé nemoci, tedy hypopituitarismu.
Tak tolik o mně, časem možná další informace přidám, bude-li zájem:)
Jarka